.

Chyby dělají i mrtví...

4. prosince 2011 v 14:23 | Keito-sempai |  Moje kecy a příběhy
Yoi...
Mám tu pro vás příběh, který se mi dneska zdál.
Mísrně jsem ho dotáhla do konce a neni vhodný pro ty co nemají rádi slzy v očích...

Předem se moc omlouvám, ale tenhle příběh není Yaoi ale dofám že se vám budu líbit...
Jak jsem to teď sepisovala, ukápli mi slzyčky a musela jsem se hodně přemáhat abych se nerozbrečela... tak tady ho máte...>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>


Matně vidím, co se stalo. Slova to nepopíšou, když oči to nevidí. Rozostřený sen se najednou srovnal do jasných rysů. V ten okamžik srdce bušilo rychleji než rychle. Nohy dopadaly na zem do rytmu srdce a slzy ztékali po tvářích. Kopec se zdál strmější a strmější, ale byl pořád stejný. Dveře od bytu byly najednou hned přede mnou. Vešla jsem a hned naproti nim za krátkou chodbičkou byl pokoj mých nevlastních dvou bráchů a můj. Sestry měli pokoj hned vedle vchodových dveří. Rodina seděla v obýváku a náramně se bavili. Sotva mě spatřili mezi dveřmi a já toho parchanta, v okamžiku jsem se otočila a s brekem utekla do pokoje. Hned za mnou se vydal můj kluk. Rovný vyžehlený černý vlasy s patkou do leva, pod kterou modře zářily velké oči. Na sobě měl bíle tričko a na něm vepředu jakoby vyžilý nepravidelný ovál s vodorovnými proužky, po kterých tekla krev jako po schodech a černý těsnější kalhoty. Hrozně mu to slušelo. Tohle oblečení jsem na něm milovala. Zabránil mi v třísknutí dveřmi, když se do nich postavil. Silně jsem se rukama opřela o jeho pevnou hruď. Rád posilovat. Na rukou měl menší svaly a pevně vytvarovaný tělo, který jsem tak ráda líbala a hladila. Najednou jeho síla ustoupila a nebo moje vzrostla v záchvěvu vzteku a já ho odstrčila ze dveří a třískla s nimi. Postel byla najednou jediným přítelem. Bráška, co nemusel rodinný keci a raději byl v pokoji a válel se v posteli s knížkou se starostlivě ptal, co mi udělal. Já zatvrzele odmítala jakékoliv odpovědi. Najednou vztek překročil únosnou hranici, kterou jsem byla schopná ovládat. Netušila jsem, co udělám. Najednou jsem se na sebe dívala z jakého si cizího pohledu. Batoh byla první věc do který začalo dopadat oblečení, co lítali z mojí skříně. Bráška se mě snažil zastavit, a já se mu odvděčila pěstí. Schoulil se do rohu postele a brečel. Zabalený bágl jsem hodila na záda a rozeběhla se proti oknu. Okno se roztříštilo na milion kousků a některý se mi zabodli do těla. Dopadla jsem na dřevěnou pergolu a z ní seskočila dolu a běžela pryč, co nejdál od toho hnusáka, kterého jsem tak strašně milovala. Nevím jak, ale přišlo mi, že mě nikdo nehledá ani on, ani rodina a ani můj bráška co semnou byl pořád. Najednou jsem byl na světě úplně sama. Po čase jsem se vrátila k domu. Už tam nestála jen pergola, ale bylo tam jakýsi schodiště dřevěný až ke střeše. Celej dům byla zamčený. Prolezla jsem dovnitř střechou těžce se sápala po zdí dolu. Ze zdola se ozývalo stejné povídaní jako když jsem utekla. S malim rozdílem. Neslyšela jsem toho kluka, kterého jsem nadevše milovala. Všech jsem se ptala, ale jako by mě neviděli. Bavili se dál jako bych tam nebyla. Rozběhla jsem se po domě a hledala ho uplně všude. Najednou mojí pozornost upoutala černá stuha u fotce, které ležela na stolku v chodbě. Pomalu jsem přišla blíž a viděla tam jeho. Na stužce bylo napsáno: Odpočívej v pokoji. Okamžitě se mi z očí začali hrnout slzy a já zařvala, jak nejsilněji jsem mohla. Nikdo nepřiběhl, nikdo mě neslyšel. Až o pár minut později jsem si všimla druhé fotky. Také přes mí byla černá páska, na který bylo, odpočívej v pokoji. Na té fotce jsem byla. Najednou jsem si uvědomila, že ta holka, na kterou jsem žárlila, jsem byla já. Viděla jsem sama sebe, jak spolu jdeme přes silnici. Najedou se mi to přesně vybavilo. Šťastný pár jde přes silnici a dívka se otočí na přítele a vidí dodávku, jak se nezvratnou rychlostí blíží k nim. Už nestihli utít ani uskočit. Pevně se objali a v tu chvíli do nich narazila. Oba byli na místě mrtví. To já jsem ta dívka. Najednou jsem u dveří spatřila jeho. Otočila jsem se na něj. Měl to krásný oblečení s proužky, po kterých tekla krev. Natáhl ke mně ruku. On byl ten kluk. Chytla jsem jeho ruku a oba jsme šli vstříc bíle mu světlu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama